Žijeme ve zrychlené jangové době, my ženy nosíme gatě a naše jednání v sobě nese velkou dávku mužské energie. A světe div se, moc nám to neprospívá po tělesné ani duševní stránce, přesto se necháváme vláčet svým egem, potřebou vyniknout a obstát, a tiché kvílení naši zakrnělé pošlapané dušičky už mnohdy neslyšíme.
V takovém životním kvapíku měníme nepozorovaně své dechové vzorce a najednou nám je 30, 40 a výš a my zjišťujeme, že trpíme kdejakými nenápadnými symptomy, které nás v životě obtěžují, začínají být každodenní nevítanou rutinou a čím dál tím více upoutávají naši pozornost. Zatím nás ještě nějak extra neomezují, alespoň ne natolik, že bychom jim (rozuměj SOBĚ 🙂 byly ochotné věnovat část drahocenného času. Trpělivě čekáme, až bude hůř a buď nás vyfackuje nějaká řádná diagnoza, anebo už bude kvalita naší každodennosti tak nízká, že nastane mobilizace myšlenek, postojů a ochoty s tím pohnout.
Žena je od přírody jemné stvoření, nenápadná samička, která má své evoluční a fyziologické poslání. Zkrátka jsme nějak přírodou navržené. Nemáme povahu brojit, vyvolávat konflikty, nenecháváme se na silnicích splachovat testosteronovou vlnou, když předjíždíme týpka, co nám před pár vteřinami hodil myšku a nastartoval v nás stresovou reakkci. Tohle je doména mužů. Máme přirozeně více tuku a méně svalů. Tedy naše původní verze taková není :). Otázkou je, jak moc se každá toužíme od téhle původní verze odklonit pod tím plíživým nátlakem společnosti.
Dech je lék – bez nadsázky. Jídlem ovlivňujeme svá těla cca 3x denně. Pitím kapku četněji. Dech je aktivita, která se kontinuálně nevědomě děje 22 000 x za den a každým tímhle dechem můžeme bud podpořit své tělesné funkce, metabolismus, hormonální výbavu, svou váhu, tělesné funknce – zkrátka homeostázu, anebo naopak špatným dýcháním můžeme samy sobě poměrně zásadně a opět kontinuálně škodit.
Fakt, že jsme se rozhodly obsáhnout do svých životů iks rolí najednou se podepisuje na našich tělesných funkcích a na prvním místě je zprávě měna dechového vzorce.
Být to o kyslíku, jsou astmatici ti nejzdravější lidé
Dnes už valná většina z těch, kdo se zajímáte o své zdraví, kondici a vitalitu víte, že dýchání nosem je zkrátka prospěšnější. Aby také ne. Stejně tak jako nos není na jezení, ani pusa není na dýchání. Nosánek, který nám všem ční z tváře zaujímá pouhých 25% dechového ústrojí. Ta větší část se skrývá uvnitř hlavy.
Nos je tedy koncipován k dechu. Ale i ten nos je dobré umět používat. Jde o objem a délku nádechu, jde o zádrž dechu po výdechu, razanci nebo rytmus. Jinak by měli dýchat astmatici, jinak sportovci (a propos mnoho vrcholových sportovců jsou astmatici a nebo mají jiné chronické onemocnění dýchacího aparátu), jinak by měly dýchat těhotné atd atd.
Co se týče hormonů a tělesných funkcí, už několik let propaguji tzv, FUNKČNÍ TECHNIKY oproti HYPERVANTILAČNÍM, RAZANTNÍM NEBOLI OBJEMOVÝM TECHNIKÁM (sem patří i HYT dle Dinah Rodriguez).
Zajít si na lekci jógy je fajn, udělat si prostor pro sebe, hodinu korektně dýchat, když budu mít štěstí na šikovnou instruktorku nebo instruktora, ale pořád je to pouhá hodina. Ještě stále nám zbývá 23 hodin dýchání? Dlouhých 23 hodin, během kterých ovlivňujeme svůj život buď směrem ke zdraví anebo k nemoci.
Jak dýcháš, když spíš, když jíš, když mluvíš? Jak dýcháš dokonce při hádce s partnerem? Pokud chci se sebou něco dělat, musím mít přehled o tom, jak jednám. Neboli chování k sobě je příčina a stav těla je důsledek toho jednání. Aktivita hormonálních reakcí je jednoznačně spouštěna funkčním anebo dysfunčním dýcháním.
Nádech je aktivita, která vyplavuje stresové hormony a cílí na sympatický nervový systém – tedy fight or fly.
Výdech je klídeček a relax a naopak cílí na parasympatikus – tahle část nervového systému nám dopřává klid a odpočinek.
OBJEMOVÉ DÝCHÁNÍ = HYPERVENTILACE
Sem spadá valná většina západní populace a právě u žen vídám dýchání pusou, která k hyperventilaci vede, nejčastěji. Stačí si představit takový ten běžný ženský potlach, na kterém probíhá výměna informací, vzájemné překřikování se, skákání si do řeči, projevy údivů typu: nádech ústa, která zůstanou otevřená dokořán a následné „fáááákt jóóó?. Stačí dva takové údivy nad neodpustitelným chováním nepřítomné sousedky :), která se nemůže bránit, a za trest se ocitáme ve 100% saturaci kyslíkem. Tedy v hyperventilaci.
Hyperventilace není žádná výhra, jde o stav, kdy se zvýší afinita kyslíku na hemoglobin. Hezky česky – molekula kyslíku zvýší svou přilnavost na molekule hemoglobinu. Hemoglobin je transport – je to vláček, který má kyslík dopravit do vzdálených tkání – do svalů, orgánů, do periferií – ruce, nohy, ale také mozek. Ale protože je kyslík k vláčku připoután a tlak v cévách tím navýšen, nemá šanci ve svých stanicích vystupovat. Jezdí pořád dokola jak opilec pražským ranním metrem a nemůže se do své cílové stanice dostat.
Nedávno jsem se snažila fukarem na listí vyfoukat výklenek na terase plný březových lístků. Přidala jsem plyn, listí se nalepilo na zeď, začalo se honit v kruhu a nebyla šance ho dostat ven. Ubrala jsem plyn a nechala fukar pobublávat jen na neutrál, a až v tomhle okamžiku se listí pustilo stěn a výklenek prokouknul čistotou.
Ten systém je stejný. Plyn na fukaru = objem a razance nádechu. Není šance, aby kyslík okysličil tkáň, když mačkáme plyn. Až v momentě, kdy ubereme a zvolíme jemnost, prospějeme zároveň svým orgánům, tkáním, buňkám.
Výše popsaný mechanismus je znám pod pojmem Bohrůr efekt, jedná se o učivo 1.ročníku lékařské fakulty, které má lidstvo k dispozici už více jak sto let. Bohužel až teď anebo bohudík že konečně, se tento poznatek začal poslední dobou využívat při léčbě astmatiků a dušných lidí. A nejen jich. Hyperventilace versus funkce prosakuje do vrcholového sportu, do výcviku pilotů a atronautů, má úžasné výsledky při léčbě ADHD, hormonálních poruch. Není ani důležité vypsat tady veškeré obory nebo diagnozy, ten jediný důležitý fakt je ten, že jde o DECH. O něco, co máme 24 hodin denně k dispozici a nevyužíváme.
Na hyperventilaci je například postavená i Hormonální jóga dle Dinah Rodrigues. I tu dnes po mnoha letech, kdy jsem ji objevila vnímám jako nesmyslnou a zdraví nepodporující při každodenním využití. Pořád se jedná o techniku, která pracuje se stresovými hormony.
Hyperventilace = stres a jako taková taková má své využití v ojedinělých situacích. Je úžasně funkční při:
zánětu – při hyperventilaci jde organismus do výrazné zásadité, tedy protizánětlivé reakce
v ohrožení – fight or fly – stresové hormony se na deset minut vyplaví do krevního řečiště a nabudí reakce k boji, útěku atd.
v extrémní situaci – například při otužování, kdy by měla vždy předcházet dechová příprava a konkrétně u techniky WHM (Wima Hoffa) se tak až 100 x navýší hodnota stresových hormonů.
při transformačním prožitku – tady dokáže hyperventilace vytáhnout prožitky, kterou jsou v nás naskladněné desetiletí. Odpojí hlavu, ta konečně zmlkne a nechá mluvit tělo. A tak jak se během let prožitky z vnějšího světa propisují přes tělesné tkáně do vnitřních struktur, kde postupně zamrzávají, svaly jsou přepjaté, fascie vysychají a nervový systém je zablokovaný, stejně tak existuje cesta návratu.
Nicméně hyperventilace – tedy dýchání ústy, ale i vysokoobjemové nebo vysokofrekvenční dýchání nosem, není v běžném každodenním životě výhra.
Člověk, který takto dýchá, se cítí bídně. Je unavený, inklinuje k navyšování hmotnosti, nebo naopak nemůže přibrat, má studené ruce a nohy, náladu pod psa, ráno se budí bez energie s pocitem, že nespal. Můžou se u něj projevovat úzkosti, panické ataky, brnění končetin, bolesti hlavy až migrény. Vše je otázkou množství a stejně tak jako je určité optimum pro příjem potravy, tekutin, spánku, odpočinku, informací, platí to samé o optimálním příjmu vdechovaného vzduchu potažmo kyslíku.
Mějte krásný den a dýchejte nosem,
Karolína Molinari.
